Mám pár vlastních webů a ani jeden mi zatím nevydělal korunu (jestli nepočítám testování affiliate programů někdy v pravěku). Přesto na nich strávím každý týden pár hodin. Zkouším na nich věci, které si u klienta dovolit nemůžu. Teprve to, co projde u nich, můžu nabídnout dál. Co na nich zrovna zkouším?
Proč zkouším na svém a ne na klientském webu?
Hlavní důvod je jednoduchý. Živím se organickou návštěvností a viditelností v AI a tohle je moje řemeslo. Klient si mě platí za to, aby ho našli v Googlu (no ok, občas ještě na Seznamu) a citovaly ho AI nástroje.
Hry, videa, prodejní cesty a platební brány leží vedle mojí disciplíny, takže je za jeho peníze zkoušet nechci a nemůžu.
Druhý důvod je férovost. U klienta jsem placená za výsledek. A když navrhnu experiment, riziko nese někdo jiný.
Vlastní projekt tuhle brzdu nemá 🙂 Můžu ho rozbít v úterý večer a v pátek vrátit zpátky. Nebo pustit nápad, u kterého předem tuším, že neprojde, protože mě zajímá jak přesně neprojde.
Konkrétní příklad. Knižní web holkazfestivalu.cz běží na šabloně, která se od jara staví na míru. Nepíšu ji sama.
Návrh vzhledu vymyslel ChatGPT a chytl mě na první dobrou, kód píše Claude Code a moje práce je zadat, co má web umět, a pak to zkontrolovat. Za tu dobu vzniklo jednatřicet verzí a s výsledkem jsem spokojená.
Kdybych stejný postup navrhla klientovi, právem by se zeptal, jestli nemá radši koupit hotové řešení. U sebe se ptát nemusím, protože smyslem není mít web rychle. Smyslem je vědět, co která věc udělá.
Kde ta zkušebna začíná a kde končí?
Aby byl můj webový projekt viditelný v organickém vyhledávání, dělám pro to samozřejmě to samé co u klientů.
Struktura webu, nadpisy, interní odkazy, schema, indexace, texty psané tak, aby si je uměly vzít i jazykové modely. GA4 a Search Console mám nasazené všude.
Jeden rozdíl proti klientské práci tam ale je a přiznávám ho na rovinu. Klientovi navrhuju témata z analýzy klíčových slov a z dat v Search Console. U sebe se rozhoduju z velké části intuitivně. Beru to jako odhad, který si za pár měsíců ověřím čísly.
Novinka je pro mě všechno ostatní.
- Videa a hudba ke knize.
- Hra v prohlížeči.
- Ukázka z první kapitoly k listování přímo na stránce.
- Testovala jsem přípravu audio verze pro Cynickou příručku pro rozvedené slečny. Audioknihu jsem namluvila klonem vlastního hlasu. Hotová je, ale mouchy na ní slyším.
- Zabezpečení aplikace, která na webu běží. Aspoň se o to nějak snažím.
- Sběr adres a příprava prodeje e-knihy, tedy platební brána, obchodní podmínky a otázka DPH.
U té bezpečnosti stojí za to říct to přesně. Ochranu formuláře nepíšu sama. Umím ale zadat, co po ní chci: past na roboty, kterou člověk nevidí, kontrola času vyplnění, souhlas uložený i s datem a adresy schované tak, aby se k nim nikdo nedostal zvenčí. Formulovat takový požadavek je práce sama o sobě a doteď ji za mě dělal někdo jiný.
Na webu ladyvirtual.cz jsem totiž nikdy neřešila víc než e-mail a kontaktní formulář. O celý web se mi stará Tomáš Drdla a jeho tým. Technická vrstva nebyla moje starost, a tak jsem si teprve na vlastních projektech sáhla na to, co po dodavateli běžně chce klient.
Holka z Festivalu. Jaký marketing zvolit pro vlastní knížku?
Připravila jsem web ke knize, která teprve vyjde (e-book plánuju na Vánoce 2026). Web ale stojí už teď a sbírá lidi, kterým dám vědět, až bude hotovo. Vyzkoušela jsem si na něm tři věci.
Hru v prohlížeči vedle ukázky z knihy
Klasické řešení knižního webu je ukázka kapitoly. Tu tam mám taky, celou kapitolu k listování.
Vedle ní je ale hra se třemi cestami, ve které si čtenářka projde vymyšlenou situací z románu. Sbíráte věci na festival, chodí vám zprávy od někoho, kdo nepomáhá, a klid (život) vám ubývá 🙂
Zajímá mě jediné číslo: kolik lidí, které hra chytne, nechá potom adresu.
Hypotéza zní, že interaktivní věc drží pozornost déle než text a člověk je po ní ochotnější něco udělat. Zatím to neměřím. Dohrání hry ani cesta od hry k formuláři nejsou nasazené jako události v GA4, takže konkrétní čísla doplním do aktualizace, až měření pojede.
Vlastní formulář, nebo plugin? Pořád se nemůžu rozhodnout
Na sběr adres se běžně používá Contact Form 7 a Flamingo. Na osobním webu misamatanelli.cz to takhle mám a nemám s tím starost. Na knižním webu je místo toho formulář na míru přímo v šabloně:
- honeypot,
- časová past na roboty,
- povinný souhlas,
- odeslání bez překreslení stránky
- a uložení do WordPressu s exportem do CSV.
Chlubit se tím nemůžu, protože tohle je jediná věc na tom webu, kterou bych nejradši vrátila zpátky k pluginu. Asi jen proto, že mu zatím dostatečně nevěřím.
Řešení na míru dělá přesně to, co po něm chci, ale udržovat ho musí někdo konkrétní. Plugin má za sebou statisíce instalací, takže se chyby najdou dřív, než na ně narazím já.
Nechávám proto oba přístupy vedle sebe a beru to jako součást testu. Za pár měsíců budu vědět, který z nich mi dal víc práce, a to bude podstatnější odpověď než jakýkoli názor předem.
Jedno platí bez ohledu na to, jak se rozhodnu. Pokud sbíráte e-maily na dvou webech, vyřešte nejdřív, kam se adresy slijí, a teprve potom, jak vypadá tlačítko. Dva seznamy, které se rozejdou, jsou dražší problém než ošklivý formulář.
Vysouvací okénko zprava
Otravná věc, kterou jsem si dlouho nechtěla dovolit. Vysouvá se na každé stránce kromě hry a chybové čtyřstovky.
Zatím to neměřím a nasadila jsem ho prostě proto, že jsem ho tam chtěla. Dvě čísla, která by mě u něj zajímala, jsou kolik adres sebere proti klidnému bloku v textu a o kolik zkrátí dobu strávenou na stránce. Až je začnu sledovat, doplním je sem.
| 🚀 Tohle všechno se dá udělat i pro váš web Sbírat adresy, být vidět v Googlu i v ChatGPT a vědět, co z toho funguje. Rozdíl je v tom, že u vás nezkouším, ale nasazuju to, co už mám ověřené Podívejte se na Digitální viditelnost na klíč |
Co nevyšlo: šablona na misamatanelli.cz
Zkušebna má i výsledky, kterými se nechlubím.
Na svém autorském webu jsem chtěla přesně to, co mám na knižním: jednoduchý vzhled a všechny texty měnitelné klikáním ve Vzhled → Přizpůsobit, bez sahání do kódu. Nepovedlo se.
Zvolila jsem blokovou šablonu, tedy postup, který dnes WordPress propaguje pod názvem Full Site Editing (celý web se skládá z bloků přímo v editoru). Vzniklo čtrnáct verzí a všechny skončily v archivu.
Zádrhel byl v jedné vlastnosti, kterou jsem předem nedomyslela.
Stránka může být buď editovatelná v editoru, nebo se vykreslovat automaticky ze šablony.
Obojí naráz spolehlivě nefunguje. Vybrala jsem automatické vykreslování, protože to vypadalo hezky, a tím jsem si zavřela dveře k tomu, kvůli čemu jsem web stavěla. Změna jedné věty na domovské stránce pak znamenala novou verzi celé šablony.
Přidaly se k tomu dvě věci, které stojí za zapamatování. Šablony uložené v databázi přes editor přebíjejí soubory motivu, takže web ukazuje něco jiného, než co máte v kódu. A hosting držel starou domovskou stránku ve své vlastní cache, kterou jsem několik dní hledala ve WordPressu, kde žádný cachovací plugin nebyl.
Bloková verze teď leží v archivu a web běží na klasické PHP šabloně, kde texty sedí v Přizpůsobit. Tam, kde jsem je chtěla mít od začátku.
Poučení platí i pro firemní web. Rozhodněte dřív, než se začne stavět, kdo bude texty měnit a jak často. Odpověď na tuhle otázku určuje architekturu webu a dodatečná změna přijde draho.
Cynická příručka: kniha zdarma jako sběrač adres
Cynická příručka je moje druhá kniha. První, Holka z Festivalu, začala vznikat dřív, ale vyjde až o Vánocích. Tahle vyšla 22. července 2026 a stáhnout se dá na misamatanelli.cz/ke-stazeni/cynicka-prirucka-pro-rozvedene-slecny/. Je malá, zadarmo, jako e-book i audiokniha, výměnou za e-mailovou adresu. Klasický lead magnet, jen napsaný černým humorem.
Pointa je v jedné odškrtávací kolonce ve formuláři: Chci vědět, až vyjde Holka z Festivalu. Hotová kniha tak sbírá publikum pro tu, která ještě nevyšla. Jeden projekt živí druhý.
Nejužitečnější věc, kterou mě ta příručka naučila
Několik dní mi e-maily z formuláře chodily se slovem SPAM v předmětu. Web je odesílal přes hostingový server pod adresou, kterou nikdo neověřil, takže je filtry označily. Spravila to instalace pluginu WP Mail SMTP a odesílání přes reálnou schránku.
Znělo by to jako drobnost, kdyby na tom nestál celý sběr adres.
Člověk vyplní formulář, systém adresu uloží a vy si gratulujete. Potvrzovací e-mail mezitím leží v nevyžádané poště. Tohle potkává i firemní weby a všimne si toho málokdo, protože v administraci vypadá všechno v pořádku. Otestujte si vlastní formulář z cizí adresy, ideálně na Gmail i Seznam.
Facebook: kde zjišťuju, co lidi doopravdy čtou
Píšu tam sérii kratších textů. Na blogu mám hodinu na to, abych myšlenku rozvedla.
Na síti mám dvě věty a pak už jen odrolování dolů.
Vyšlo mi z toho jedno pravidlo, které jsem si přenesla i do práce pro klienty: text, který na Facebooku nikoho nezastaví, neudrží čtenáře ani v prvním odstavci článku. Sítě jsou levná zkouška úvodních vět.
Co lidi lajkovali a co přešli
Nejlíp se držely posty: „Vypínám radar / EXTRA KRÁVA“ nebo „Dospávačka“. Mají společnou scénku, pojmenovaný jev a pointu, kterou si čtenář může vzít za svou. Vedle nich uspěl jeden text, který do téhle formule vůbec nezapadá, „Vždycky mě bavilo psát“. Osobní vyznání o dětství a psaní.
Propadl naopak „Sex on the Beach“, přehled možností pro nezadané. Téměř nikdo se u něj nezastavil.
Odezva jsou lajky a komentáře. I lajk je ale veřejný. Visí pod postem s vaším jménem, takže se jím o sobě něco říká. A to podle mě rozhoduje. Kdo klikne pod EXTRA KRÁVU, připne si drze placku, kterou nosit chce. Kdo by měl viditelně přikývnout textu o osamělosti, řekl by o sobě něco, co říkat nechtěl.
Do klientského obsahu se to překlápí přímo. U každého titulku se ptejte, jestli si ho čtenář může připnout na sebe. Užitečnost stačí na to, aby si článek přečetl. Na veřejnou reakci potřebujete něco, s čím se chce ukázat.
Publikační plán, který si generuju sama
To nejpraktičtější, co mi z vlastních projektů vypadlo, není na žádném webu vidět. Je to jednostránková aplikace, která projde celý můj disk, posbírá přes 800 textů a udělá z nich filtrovatelný přehled. Nápady, rozepsané drafty, publikované články, facebookové posty, kapitoly příručky i románu.
Proč jsem to postavila
Psala jsem do tří knih (ale pracuju zatím jen na dvou), na šest webů a na Facebook.
Tabulku jsem si založila dvakrát a dvakrát ji přestala doplňovat, protože ruční evidence je práce navíc a odměnu za ni nevidíte hned. Výsledek byl předvídatelný: dvakrát jsem napsala skoro stejný text a v obou případech jsem si na to vzpomněla až při psaní.
Jak to funguje
- Skript projde disk a načte texty ze všech mých autorských složek. Rozpozná, co je hotový text a co jen podklad.
- Každému textu určí stav (nápad, rozepsané, vyšlo), kam patří (kniha, konkrétní web, kanál) a datum, kdy jsem se k němu naposledy vrátila.
- Spáruje texty na společné téma do vláken. Vidím tak, že nápad z ledna, facebookový post z května a rozepsaný článek mluví o tomtéž.
- Vygeneruje jeden HTML soubor. Otevřu ho v prohlížeči, filtruju podle stavu a kanálu, hledám v plných zněních a kliknutím si text zkopíruju ven.
Jestli je text venku, se dá spolehlivě zjistit jedině ze sitemapy. Aplikace si proto stahuje seznam adres z post-sitemap.xml webů a texty na ně páruje. Dokud jsem to dělala podle složek, tvrdila mi evidence nesmysly: článek publikovaný v roce 2023 ležel mezi materiály k románu a v přehledu vypadal jako nevydaný nápad.
Co se z toho dá vzít pro firemní web
Nástroj je vedlejší, tohle jde udělat ve sdílené tabulce. Podstatné jsou dvě věci.
- Za prvé: stav textu odvozujte z toho, co je reálně na webu, ne z toho, co si kdo pamatuje.
- Za druhé: mějte na jednom místě i nápady a rozepsané věci, protože právě ty se ztrácejí.
Publikované články si najdete vždycky, ten dvouletý nápad v poznámkách ne.
Sama aplikace zůstane skrytá za heslem a s příznakem noindex. Jsou v ní nevydané texty a poznámky k rozepsané knize, takže veřejná nikdy nebude. Přehled tady popisuju proto, že se ptáte, jak vzniká obsahový plán, který vám doporučuju.
Co zatím neumím: placenou reklamu
Organickou viditelnost dělám drahně let. Vím, jak dostat web do vyhledávačů, jak ho dostat do citací ChatGPT a jak k němu sehnat odkazy, které za něco stojí. Placená reklama na sítích je můj black box. Nikdy jsem ji nedělala a naučit se ji z návodů na YouTube mi přijde jako drahá zábava.
Proto chci na konzultaci k Janě Skalkové, která na Meta reklamy je. Testovacím polem bude Cynická příručka, kterou mám hotovou a nic neriskuju. A pak uvidíme 🙂
Přiznat, že něco neumím, vyjde levněji než to zkoušet naslepo. Zároveň si zopakuju, jak se cítí klient, když si mě najme: sedí naproti někomu, kdo mluví o věci, které nerozumí, a doufá, že to nebudou vyhozené peníze.
Po konzultaci doplním, co jsem se dozvěděla a jestli se to na příručce projevilo.
Co si z toho můžete odnést pro svůj web
- Mějte jeden web, na kterém smíte experimentovat. Nemusí být velký. Stačí projekt, u kterého vás nebolí, když se rozbije. Blog, osobní stránka, cokoli.
- Otestujte doručitelnost formuláře dřív než jeho vzhled. Odešlete si zprávu z cizí adresy a zkontrolujte složku s nevyžádanou poštou. Sběr adres bez doručených e-mailů je jen hezčí způsob, jak o lidi přijít.
- Nechte jeden projekt živit druhý. Kolonka ve formuláři, odkaz v patičce, zmínka v autoresponderu. Nestojí to nic a funguje to i u firmy s jediným webem, když má víc služeb.
- Zapište si, co jste zkusili a jak to dopadlo. Bez zápisu si za půl roku budete pamatovat jen to, co dopadlo dobře. Potřebujete i ten zbytek.
- Veďte si inventář textů podle sitemapy. Jeden přehled, ve kterém je publikované i rozepsané, a stav se odvozuje od adres, které jsou opravdu online. Ušetří vám to druhý článek o tomtéž.
Časté otázky
U sběru adres poznáte první signál za dva až tři týdny, pokud na stránku chodí aspoň pár stovek lidí měsíčně. U organické viditelnosti počítejte se třemi až šesti měsíci. Rychlejší závěry si obvykle vymýšlíme sami.
Ano, ale odděleně. Zkoušejte na jedné podstránce, nikdy na domovské stránce nebo v košíku. A vždy si předem řekněte, jaké číslo vás zajímá, jinak si výsledek vyložíte podle nálady.
Stačí, pokud ji budete doplňovat. Většina tabulek umře do tří měsíců, protože zápis dělá člověk navíc k práci. Mně pomohlo, že se přehled generuje ze souborů a ze sitemapy, takže vzniká sám. U firemního webu stejnou službu udělá jakýkoli nástroj, do kterého se zapisuje hned při publikaci.
Protože je to ta část mojí práce, kterou nikdo nevidí, a přitom stojí za tím, co klientům radím. Když vám doporučím vysouvací formulář, mám ho odzkoušený na sobě, i s tím, jak otravný je.
Shrnutí
Svoje projekty používám jako zkušebnu. Vyhledávání a AI viditelnost na nich dělám tak jako u klientů, jen podle citu místo podle dat. Videa, hra, prodej a zabezpečení jsou pro mě nové. Knižní web ověřuje, jestli hra sežene adresy, Cynická příručka zkouší přesypat publikum z jednoho projektu do druhého, Facebook slouží na úvodní věty a publikační plán drží přehled o všem, co jsem kdy napsala. Zatím jsem nejvíc vytěžila z technické banality s doručitelností e-mailů, která by mě u klienta stála dražší ostudu.
Zkoušení na sobě není koníček, je to příprava. A tenhle článek zůstane otevřený, protože testy pořád běží.
Navazující čtení
