Cesta přes Vídeň do Slovinska, den 1.

Celou cestu přes Rakousko nám pršelo. Ve Slovinsku na nás ale už před hranicemi vítalo sluníčko. Bude krásně! Cestou jsme nabrali 5 hodin zpoždění (nějaké to zaspání, zastávky na čůrání), takže jsme se mohli rozloučit s očekávaným příjezdem do kempu Adrenalinček v odpoledních hodinách. Ve Slovinsku nás čekala ještě cesta dlouhá skoro 250 km od hranic (http://goo.gl/maps/JSwW0), hodina příjezdu se nám vzdalovala z dohledu mílovými kroky.

Projet Slovinsko bez zastávky by byla velká škoda.  Zastavili jsme se pro úžasné krofi ve vesnici Trojane a pak nás čekal výlet na Bled, kde jsme se zvládli opravdu jenom porozhlédnout z jednoho místa. Velká škoda. Bylo ale už asi 19 hod večer a cesta do Adrenalinčku ještě nějakou tu hodinku měla zabrat.

„Dobře, zítra ještě koupání v jezeře Bohinj“, slíbili jsme si a vyrazili jsme z Bledu do Triglavskeho narodního parku. Krátka zastávka na nádherném Bledu nám byla vrácena dlouhým čekáním v koloně na cestě směrem na Karavanke. 7 km dlouhou kolonu jsme si trpělivě vystáli, nic jiného nám nezbylo.

Pak už jsme odbočili směrem na Vršič a ve tmě a dešti vesele stoupali po klikatých serpentýnách do asi 1600 m.n.m. a poté zase sjížděli na nějakých 600 m.n.m. Bylo už něco po 21 hod a upřímně jsme na takové dobrodružství neměli nervy ani jeden.

Zastavili jsme pár kilometrů před Adrenalinčkem, v kempu Trenta, který i v tomhle počasí žil a pan majitel nás uvítal a poradil nám, ať si postavíme stan trošku na kopečku, ať nám v noci neteče voda do stanu. Počasí nás dohnalo a my jsme šli po pivku a borovničce spát s představou, že budeme mít ve stanu soukromý bazén. A ano, Adam se dočkal. To se stává, když si člověk nezapne pořádně stan :).

V noci nám nad hlavami řádila bouřka, kterou jsem snad v životě neslyšela takhle nahlas. Byla opravdu hororová. Bouřky na horách jsou opravdový zážitek. Raději jsme v noci nemysleli na to, jestli jsme v našem malém stanu v nebezpečí nebo ne. Rána jsme se ale dočkali!

Příště vám povím o cestě do Chorvatska a prvních dnech v kempu, který vám žádné překvapení nepřinese. 🙂

 

O čem ještě píšu